DĚJINY FARNOSTI PITÍN
Kostel s farou se
připomíná již r. 1449, ale později byl vystavěn kostel okolo r. 1585 od bratří
Václava a Viléma Tetaura z Tetova. Farnost je tvořena obcemi Pitín,
Hostětín a Šanov.
V 16.
stol. působili v Pitíně moravští bratři, neboť k nim přestoupil
majitel velkostatku, který byl patronem kostela.
Po obnovení katolické
duchovní správy byla roku 1650 fara zrušena a správu farnosti zajišťovali
faráři z Bojkovic. Za faráře Františka Schmidta (farářem v Bojkovicích
byl 1758 – 1773) byl kostel rozšířen o presbytář a sakristii. V té době
byla také postavena socha Panny Marie, která dodnes stojí u hlavní silnice
vedle školy. Přičiněním dalšího bojkovického faráře P. Antonína Kampeho byla
fara v Pitíně nově zřízena 1. října 1786.
V roce
1855 byl dostavěn nový kostel na místě dřívějšího kostela a 30. ledna 1856 byl
požehnán (benedikován) P. Janem Ambrožem, děkanem a farářem z Luhačovic.
Opravy
kostela a fary se konaly podle potřeby. Nejrozsáhlejší opravu prodělal kostel
v letech 1950 a 1951, kdy byla kvůli vážnému poškození sundána klenba a
celý interiér kostela byl zmodernizován v podstatě do dnešní podoby.
Opravený kostel posvětil pitínský rodák a arcibiskup olomoucký Josef Karel
Matocha 25.11.1951. Věž byla opravována v roce 1872, 1907 a 1976. Z těchto
let jsou i pamětní listiny, které jsou uloženy v báni. Výška věže i
s křížem je 42 m. V roce 1984 proběhla oprava střechy a fasády.
V poslední době probíhá úprava presbytáře.
Občané
z Hostětína si zbudovali kapličku, kterou požehnal děkan z Luhačovic
P. Václav Strmiska 18. srpna 1924. V roce 1961 představitelé místního
národního výboru povzbudili občany, aby při úpravách vesnice postavili novou
kapli na vhodnějším místě. Až byla kaple svépomocí a z vlastních prostředků
občanů rozestavěna, zasáhli orgány okresního národního výboru a zabavily stavbu
i materiál. Původní kapli se podařilo přestavět a rozšířit až v letech
1996 a 1997, kdy byla požehnána generálním vikářem P. Erichem Pepříkem. Mše
svatá však bývala jednou do roka i v původní kapli, několikrát i
v době totality.
Také
v Šanově se dařilo jednou do roka po pádu totality (výjimečně i
v době totality) slavit mši svatou na výletišti, dokud nebyla požehnána
v roce 1993 arcibiskupem olomouckým Janem Graubnerem nová kaple.
V roce 1920 byla ve
farnosti založena katolická jednota „Orel“, která měla v začátcích přes
300 členů. V roce 1990 obnovila svoji činnost. V současné době má 66 členů. V roce 1996 se podařilo dokončit nad
Pitínem chatu pro činnost jednoty. Kromě pravidelných schůzek a týdenních
prázdninových pobytů dětí a mládeže je jednota pořadatelem každoročního
turistického pochodu „Pitěnský škrpál“ a velikonočních a vánočních dílen
v kulturním domě, kde si zájemci z řad veřejnosti mohou vyrobit ozdoby
nebo dárky.
Pro
prohloubení náboženského života se konaly Lidové misie v roce 1865 podle
data na kamenném kříži a v letech 1935 a 1936 podle kroniky. Zda se konaly
ještě někdy v tom období, nelze bezpečně zjistit. Od té doby se konaly
znovu až v roce 2003 s požehnáním nového misijního kříže, neboť starý
byl odstraněn pro špatný stav už před lety. Další Lidové misie se konaly v r.
2017.
Biřmování
bylo udíleno ve farnosti v letech 1970, 1973, 1985, 1995 a 2001, 2007,
2009, 2012, 2019 a 2024. Do té doby byli farníci biřmováni v okolí,
především v Bojkovicích a Slavičíně, mezi roky 1950 a 1970 jen na
Slovensku.
Z farnosti
pocházeli tito knězi:
1. P. Antonín Suchánek, narozen
v Šanově, vysvěcen 16.8.1871 ve Velkém Varadě v Uhrách (dnes Oradea
v Rumunsku).
2. P. Ferdinand Janůj, narozen
28.8.1858 v Hostětíně, vysvěcen 1884, zemřel ve Vlkoši u Kyjova 24.2.1930.
3. P. Emil Prchlík, narozen
1874 v Šanově, vysvěcen 1899, zemřel v Choryni 1929.
4. Arcibiskup olomoucký Josef
Karel Matocha, narozen 14.5.1888 v Pitíně, vysvěcen na kněze 1914
v Římě, v letech 1919 – 1948 docentem a profesorem teologie, vysvěcen
na biskupa 2.5.1948 v Olomouci, od Velikonoc 1950 internován
v arcibiskupské rezidenci v Olomouci s výjimkou svěcení kostela
v Pitíně. Zemřel v Olomouci 2.11.1961, pohřben v Pitíně
6.11.1961 nedaleko vchodu do kostela.
5. P. František Sláma, narozen
1.11.1914 v Šanově, vysvěcen 5.7.1940, zemřel 31.5.1959 ve Vsetíně,
pochován v Pitíně.
Řeholníci:
1. Ladislav Milička, minorita, narozen 22.7.1888
v Šanově, do řádu vstoupil 1912
Řeholnice:
1. Karolina Berčíková z Pitína, sestra z 2.
řádu sv. Kříže, zemřela 1921
Sestry III. řádu sv. Františka z Assisi:
2. Fabiana Savarová z Pitína, zemřela 1914
3. Cyrila Terezie Kundratová z Hostětína,
zemřela 1934
4. Raimunda Františka Kundratová z Hostětína,
zemřela 1940
5. Julie Anna Chmelová z Hostětína, zemřela
1949
6. Vendelína Novotná z Hostětína, zemřela 1949
7. Devota Marie Drhová z Hostětína, zemřela
1956
8. Natálie Julie Chmelová z Hostětína, zemřela
1962
9. Gerolda Františka Voltnerová z Pitína,
zemřela 1979
10. Hořislava Štěpánka Janůjová z Hostětína,
zemřela 2001
11. Odilona Marie Chmelíková z Pitína, zemřela
1990
12. Richerie Anna Kurtinová z Hostětína,
zemřela 2001
Přehled duchovních správců v Pitíně ve 20. a 21.
století:
P.
František Rusňák 24.
10. 1878 - 28. 1. 1905
P. Fr. Derka kaplan bojkovský - zastupoval 3 měsíce
P. Cyprián Zavřel 13. 7.
1905 - 7. 5.
1913
P. František Kuzník 13. 8.
1913 - 1. 11. 1927
P. Karel Kvítek 22.
11. 1927 - 14. 6. 1928
P. Jan Múčka 1928
až do smrti 25. 8. 1949
P. Ludvík Černoch 1. 9.
1949 - 15. 8. 1959
P. Valentin Rafaja 1959
- 31. 3. 1975
P. Miloslav Kunc 2. 9. 1975
- 1. 6. 1999
P. Jan Černý (administrátor
Nezdenice) dočasně zastupoval
P. Karel Janečka od
15. 7. 1999 do 15. 7. 2004
P. Zdenek Graas od 16. 7. 2004
Podle farní
kroniky sestavil a o nové údaje doplnil P. Karel Janečka dne 20. ledna 2004,
další údaje doplnil P. Zdeněk Graas 20. dubna 2024
Barevné pojednání stěny niky za hlavním oltářem
Barevné provedení stěny niky
za hlavním oltářem není oltářním obrazem, nýbrž pouhou skupinou barev,
seskupených v různých tvarech, jako tomu bývá v barevném dekoru
novodobé techniky chrámových oken.
Je
seskupením barevných skvrn různých tvarů tak, aby naznačovaly utrpení,
mučednickou smrt, prosebnou touhu věřících a vyprošenou milost a požehnání.
Vlastní
barevné provedení niky netvořilo původně samostatný celek, nýbrž bylo ústřední
součástí celého chrámového interiéru. Toto pojetí však se ztratilo provedením
liturgické reformy a novou bílou výmalbou presbytáře.
V původním
barevném pojetí byl zachycen barevný a tvarový konflikt čtyř elementů:
Ø surového bezbožného násilí –
tmavé hroty
Ø rozťatého těla a tryskající
krve zavražděného mučedníka – rudá
Ø úpění opuštěného stádce
věřících – písková a zelená (zelená je dnes přemalována bílou)
Ø výtrysk milosti – třpytná
běl bez tvarů
Rudá barva, přeťatá tmavými hroty, má působit dojem
zločinu, vraždy, spáchaného násilí, prolití krve a rozťatého živého těla.
Pískově nažloutlé skvrny, stoupající od spodku niky, mají vyznačovat prosby a
naději opuštěného stádce věřících. Oslnivě bílá barva, jakoby tryskající
z pozadí niky do chrámové prostory, má naznačovat milost, získanou pro
utrpení a zásluhy zavražděného.
Vitráže
Na vitráži vpravo je zřetelný kalich, který může být
symbolem Eucharistie, ale také oběti mučednictví (prolité krve).
Na vitráži vlevo by měla být znázorněna
Boží zbroj (přilba, štít, meč) podle listu apoštola Pavla Efezanům (6,11-18)
Křížová cesta
od akademického malíře Troupa je rovněž symbolicky
barevně laděná tak, že barvy postupně tmavnou a nejtmavší jsou na zastavení
XII. a XIII.
Původní kostel v
Pitíně
legenda:
a
hlavní
dveře
b
dveře
na kůr a na věž
c
místo,
kde žebráci sedávali a odkud se uváděli šestinedělky
d
místo,
kde visel umíráček
e
sakristie
f
presbytář